Nechci, aby péče o sebe byla další položka na seznamu

Dlouho jsem přemýšlela, co vlastně chci, aby tady vznikalo. Protože svoji práci miluju, ale ta se průběžně mění a s ní i moje klientela.

Jedno moje „proč“ ale zůstává stejné. Chci, abyste se na každou masáž těšili. Ne aby to byla jen další položka na seznamu, kterou nevíte kam v diáři nacpat a pak na ni zapomínali.

Protože péče o sebe nemá být položka na seznamu, která se „možná někam vejde“, je to něco, co by mělo mít v našem životě svoje místo. Jen jsme na to někde v našich rozvrzích zapomněli.

Já vím, že všichni občas nevíme, co dřív.

Máme rodiny, práci, termíny.. Jenže taky máme tendenci zapomínat, že k těmto všem úkolům potřebujeme i sebe. Potřebujeme naše tělo, které funguje bez bolesti a bez léků proti bolesti. Potřebujeme klidnou hlavu, abychom mohli být přítomní tam, kde zrovna jsme a tento čas si mohli užít.

Protože není nic horšího než když po něčem toužíme, na něco se těšíme, ale naše tělo nebo hlava nás nepustí dál. A věřte mi, že vím o čem mluvím. Taky jsem si prošla obdobím, kdy jsem běžné věci brala jako samozřejmost. Káva s kamarádkou, moje oblíbené jídlo, lekce jógy.. Řešila jsem tak maximálně jestli si to můžu dovolit finančně, ale proč by to jinak nešlo, že?

Až jsem musela na svoji první operaci, ze které jsem se vrátila ve stavu, který bych nikomu nepřála. Obrovskou překážkou a zdrojem velké bolesti bylo i napít se vody. Vše ostatní muselo jít stranou. Nemohla jsem si dát svoje oblíbené jídlo, nemohla jsem jít na procházku, nemohla jsem skoro nic.

Ale proč to píšu..

Dokud nás tělo takto nezastaví, nenapadne nás, že by se to mohlo stát. V našich všedních dnech plných úkolů jedeme dál a dál, protože prostě musíme. Pořád je něco důležitějšího než my sami. Možná si jdeme zacvičit do fitka, nebo zaběhat, ale pro naše tělo je to další napětí. Napětí, které je potřeba taky někdy uvolnit.

Často v masérně slyším větu: „Ale já chodím cvičit.“ A to je skvělé, protože naše tělo je stvořené k pohybu, jen k tomu pohybu potřebuje taky regeneraci a péči. Vše musí být vyvážené a všeho moc škodí. Masáž je jednou z forem této regenerace.

To, že si lehnete na lehátko, uvolníte se, vypnete hlavu a necháte o sebe pečovat. Nervový systém potřebuje pauzu abychom se mohli zase vrátit do běžného života ke svým to do listům.

A v dnešní přestimulované době je náročné tyto pauzy najít. Všude ze všech stran někdo nebo něco bojuje o naši pozornost. I v tom fitku nebo na procházce vidím, že má většina lidí v uších sluchátka a neustále něco vnímají. Kdy jsme zapomněli být v nějaký moment prostě jen sami se sebou?

A proč jsem tady teda já?

V první řadě vím, proč tady nejsem.

Nechci vám prodávat další krém, který „vymaže“ vrásky.

Nechci vám tvrdit, že celulitida je problém, který musíte vyřešit.

Nechci vám říkat, že musíte dělat dalších deset věcí, abyste se o sebe dostatečně starali.

Ale chci,

mluvit o těle, které s námi stárne.

O lymfě, pohybu, regeneraci, doteku.

O tom, proč má smysl pečovat o sebe dřív, než nás tělo zastaví.

A taky o tom, že někdy je největší péče prostě na chvíli nic nemuset.